Zabíjení zdravých zvířat v ZOO

Zoologické zahrady (zviratanejime.cz) 

Zoologické zahrady existují především kvůli zisku a největším lákadlem jsou pochopitelně zvířecí mláďata. Ta se rodí i navzdory přeplněnosti zařízení. Z důvodu omezené kapacity a neustálému množení nových přírůstků se mnozí jedinci stávají přebyteční. Mezi zahradami nejprve probíhá komunikace o výměně či prodeji a v případě, že o zvíře není zájem, čeká ho smrt.

"Přebytečnost" ale není jediným důvodem usmrcování zdravých zvířat. V roce 2020 se mezi veřejnost dostala zpráva o ostravské ZOO, v níž byli v dubnu zabiti dva zdraví jedinci rysa z důvodu "nevhodných" genů. Ke stejným praktikám se opatrně přiznaly i ostatní české zahrady.

Těla zabitých zvířat jsou následně buď předhazována jako krmivo šelmám (velmi časté je to v případě antilop, lam, zeber a dalších zvířat, která se dobře množí), putují do přírodovědných institucí na preparaci, případně končí v kafileriích.

A areálu pražské ZOO jsou zabíjeny také ovce a kozy (z jejich "vlastního" chovu), z důvodu zajišťování potravy pro masožravá zvířata. Za tímto účelem jsou do pražské zahrady také vožena na smrt malá vyřazená kůzlata z ekologického chovu koz (Ratibořice).

Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií, která monitoruje počty zvířat v jednotlivých zemích oznámila, že se každý rok jen v rámci Evropy zabije více než 5 000 zdravých zvířat.

Dalšími bytostmi, zabíjenými pracovníky zoologických zahrad jsou králíci, myši, morčata a kuřata. Ti bývají vězněni v boxech mimo zrak veřejnosti. Ve chvíli, kdy se mají stát potravou pro masožravce, udeří jimi pracovníci velkou ranou o zem. Jejich životy tak končí v krvi na podlaze, a to pod záštitou zařízení, která se tváří jako nejlepší přátelé zvířat. Pro masožravá zvířata je pochopitelně přirozené krmit se těmi, jež jsou níže na potravním řetězci. V přírodě jim k tomuto přirozenému procesu však neasistují lidé, kteří mají pocit, že potom, co vybudují prosklená zvířecí vězení, budou moci rozhodovat i o tom, které ze zvířat připraví o život.

Mezi odborníky nalezneme i takového, který podporuje utrácení zvířat v ZOO s obhajobou, že mají uvolnit místo mláďatům: Jan Pluháček: Jak na stále rostoucí populace zvířat v zoo? Přírodní problém vyžaduje přírodní řešení - Ekolist.cz
Je třeba si však uvědomit, že docent Pluháček je pracovníkem Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze, tedy vědecké instituce pracující pro jatečný průmysl, podílející se genetickém šlechtění zvířat a tak dále. To pro nás tedy vůbec o lásce ke zvířatům nesvědčí.

Jsou ZOO vyjádřením lásky ke zvířatům?

Zoologické zahrady byly původně zakládány s úmyslem chránit ohrožené druhy a vzdělávat veřejnost o zvířatech a jejich přirozeném prostředí. Avšak v současnosti se zdá, že hlavním cílem je spíše zábava a komerční využití než skutečná ochrana a vzdělávání. Zamysleme se nad několika klíčovými argumenty proti existenci zoo:

1. Etické otázky a důstojnost zvířat:

- Zvířata v zoo jsou často vystavena stresu a frustraci, jelikož nemají možnost projevovat své přirozené chování. V klecích a ohradách jsou omezena jejich svoboda pohybu, sociální interakce a přirozené instinkty.

- Tím, že držíme zvířata v zajetí pro naše vlastní potěšení, jim upíráme jejich inherentní hodnotu jakožto živých bytostí. Namísto toho je redukujeme na pouhé objekty naší zábavy a vzdělávání.

2. Ztráta přirozeného prostředí:

- Většina zvířat v zoo nemá možnost prožít svůj život v přirozeném prostředí. Nemohou lovit, migrovat ani interagovat s přírodními prvky svého ekosystému. To vede k neúplnému a často nezdravému životu.

- Držení zvířat v zajetí neřeší hlavní příčiny jejich ohrožení, jako je ztráta přirozeného prostředí, pytláctví a klimatické změny.

3. Iluzorní vzdělávání a ochrana:

- Argument, že zoo slouží k vzdělávání, je částečně pravdivý, ale otázkou zůstává, jak efektivní toto vzdělávání je. Mnozí návštěvníci přicházejí spíše pro zábavu a zvířata v zajetí neukazují své přirozené chování, což vede k zkreslenému obrazu o jejich životě.

- Ochranné programy v zoo jsou často využívány jako zástěrka pro zábavní účely. Ochrana druhů by měla probíhat především v jejich přirozeném prostředí, což by mělo větší dopad na zachování ekosystémů jako celku.

4. Komercializace a ziskovost:

- Zoo jsou často komerčními podniky, které kladou důraz na zisk. To může vést k neetickému chování, jako je nadměrné rozmnožování zvířat za účelem zvýšení návštěvnosti nebo prodej přebytečných jedinců do jiných zoo nebo soukromých sbírek, v horším (ale častém) případě i výše rozebírané jejich utracení.

- Selfie kultura a další formy zábavy v zoo často snižují vážnost a důstojnost, kterou by zvířata měla mít. Namísto toho se stávají pouhými rekvizitami pro lidské potěšení.

5. Věznění i neohrožených druhů:

- Mnoho zoo drží zvířata, která nejsou ohrožená, jen proto, že jsou atraktivní pro veřejnost. Tím se ztrácí původní poslání ochrany ohrožených druhů a zvířata jsou opět využívána jen pro komerční účely.

Je čas přehodnotit, jaký smysl mají zoologické zahrady v moderní společnosti. Měli bychom se zaměřit na ochranu zvířat v jejich přirozeném prostředí a vzdělávání veřejnosti prostřednictvím technologií, jako jsou virtuální reality, dokumentární filmy a interaktivní online programy. Zvířata by měla být chráněna pro svou vlastní hodnotu, nikoli pouze pro naše potěšení nebo zisk.

Je záchrana živočišného druhu prostřednictvím pár jedinců v zoo obhajitelná eticky, když tato zvířata nežijí přirozeně?

Zachování druhu za cenu nesvobody jednotlivců je eticky problematické. Zvířata v zoo sice mohou být ochráněna před vyhynutím, avšak za jakou cenu? Tyto jedinci jsou často vystaveni stresu, frustraci a depresím kvůli nedostatku prostoru a stimulace, kterou by zažívali ve volné přírodě. Jejich životy jsou omezeny na umělé prostředí, které je daleko od jejich přirozeného domova.

Etické dilema zde spočívá v tom, zda je správné obětovat kvalitu života jednotlivých zvířat pro hypotetické zachování druhu. Tento přístup redukuje zvířata na pouhé prostředky k dosažení cíle, což je proti principu inherentní hodnoty každého jedince. Každé zvíře má své vlastní potřeby, touhy a schopnosti, které nemohou být plně realizovány v zajetí.

Navíc, pokud je hlavním cílem zoo záchrana, je třeba se ptát, zda neexistují lepší a etičtější způsoby, jak dosáhnout těchto cílů. Investice do ochrany přirozených habitatů, podpora rezervací a vytváření přírodních parků by mohly poskytnout trvalejší a efektivnější řešení.

Není také správné, aby lidstvo rozhodovalo o tom, které druhy si zaslouží přežít a které ne, na základě našich vlastních zájmů a priorit. Měli bychom se zaměřit na minimalizaci našeho dopadu na planetu a hledat způsoby, jak harmonicky koexistovat s ostatními druhy, místo abychom se snažili ovládat a manipulovat přírodu podle našich představ.

Zachování druhu by nemělo být ospravedlněním pro zadržování jednotlivých zvířat v podmínkách, které jsou pro ně nepřirozené a stresující. Je třeba najít etičtější a humánnější přístupy, které respektují inherentní hodnotu každého jedince a zároveň přispívají k ochraně biodiverzity na naší planetě.